Imiglykos aneb Kominíček v čudu!

Minulý rok jsme se slavnostně všichni sešli doma u vánočního stromečku a oddávali se - tak jako v ten den obecně všichni - za doprovodu notoricky známých koled nastolené vánoční atmosféře. Když v tom někoho z nás náhle napadlo, že zapálíme všechny prskavky, které byly na našem mohutně ozdobeném stromečku v dosahu. Jako dítě jsem zažil již doopravdy mnohé, ale tohle ještě ne...!

No, prskavky zářily, jiskřily prostě jedna radost, všichni si povídali, dosyta hodovali, a v tom najednou vypukl požár jako blázen!:-)) A já pouze nevěřícně stál, přesněji strnule žasnul, jak otcův kominíček z dětství zmizel v onom pekelně rychlém žáru! A propo, ten kominíček byl o mnoho starší, než-li já a od dětství nesměl na žádném stromečku chybět! Jediné, co mě tehdy napadlo - ano, moc dlouho jsem po té láhvi asi toužil - bylo vzíti onu platonicky milovanou láhev vína a uhasit chaotickým pohybem vše, co se - byť jen zdánlivě - blýskalo. Ani varianta otevřeného okna nevypadala vůbec marně! Láhví řeckého vína IMIGLYKOS jsem tak zachránil naši rodinu před vidinou večerního vysedávání na mrznoucím sněhu... :-)

Bože, otcův kominíček byl v čudu, po něm nikde ani památky!:-)! Ohořelý stromeček, láhev vytouženého vína prázdná, v pohárku na dně... Přesto to byly docela pěkné Vánoce, co se dané atmosféry týče!:-))

Jsem na sebe ale s odstupem času - upřímně řečeno - pyšný, nevyhořeli jsme!:-) Dávám si jednoznačně palec nahoru! A všem závěrem slibuji, že si IMIGLYKOS letos vychutnám, a to i kdybychom měli zase hořet :))! A i ten kominíček určitě letos bude!