Tak určitě, prostě - Nemluv na mě sprostě!

<> „Byl to dnes pro Vás velmi úspěšný zápas, co si o tom myslíte?“ Tak určitě, dal jsem dva góly, a vyhráli jsme! „A mohl byste divákům, prosím, ony důležité okamžiky z Vašeho pohledu popsat?“ Určitě, při prvním gólu mi to tam náš bek „hodil“ zprava a dál jsem to vlastně do prázdné (rozuměj „brány“), jo. No, a ten druhý padl v přesilovce pět na tři, jo, prostě, z „voleje“, no. „Spokojenost v kabině je jistě veliká, play-off máte takřka na dosah?“ Určitě, vyhráli jsme, hlavně že máme tři body, to je moc důležitý! <>

Pomineme-li na výše uvedeném příkladě onu uši trhající hovorovou češtinu, pozastavme se jen krátce u jedné skupiny hojně užívaných slov, které se občas každému z nás „vloudí“ nezvaně do pusy, jsme-li nečekaně tázáni, či se máme sami k něčemu vyjádřit a již pozbýváme nápadů a dech! Odborně bývají tyto nešťastně zvolená slova označována lingvisty jako tzv. „výplňková slova“ (viz hlavně, právě, prostě, určitě, vlastně“ etc.). Pointa je bohužel v tom, že nemají sémantickou hodnotu, nenesou žádný skutečný význam, a jejich role ve větě spočívá v pouhém zacelení prázdných děr ve slovní zásobě onoho tázaného nešťastníka (viz sportovci, politici, prominenti, umělci aj.). Můžeme obecně nahlas říci, že jsou prokazatelným atributem osobního lexikálního deficitu (tj. nesečtělosti, nevzdělanosti), nepřipravenosti a mnohdy i tematické nekompetentnosti!

Závěrem musím uznale konstatovat, že chceme-li na někoho udělat pozitivní ústní dojem (např. pohovor, prezentace, přednáška, diskuze všeho druhu,?první rande?), měli bychom se vědomého užívání těchto slovních „vat“ vyvarovat! Kromě onoho situačního, či modálního zabarvení nám nic zásadního nepoví, ba naopak nás vždy zaručeně - před druhým - shodí …!

A jak lze proti tomuto nešvaru bojovat? Odpověď je jednoduchá, sebevzdělávat se a pravidelně číst. 

<> Ani rodilí mluvčí nemají patent na jazyk, a proto by se měli kontinuálně vzdělávati i v něm! <>

S poděkováním

Autor fotografie a střípku: Bomberious